Medailonky absolventů KFE
Ing. Vojtěch Horný, Ph.D.
Od svého studia na FJFI se během své kariéry na různých vědeckých pracovištích po Evropě věnuji interakci intenzivního laserového světla s hmotou v různých formách. Účelem je rozvoj perspektivních zdrojů různých energetických částic, například elektronů, protonů či těžších iontů a neutronů, či tvrdého rentgenového záření pro potřeby průmyslu, medicíny nebo základního výzkumu v jiných oblastech fyziky a astrofyziky, v biologii, chemii nebo třeba i archeologii.
Po studiu jsem vyrazil na postdoky na Chalmersovu technickou univerzitu v Göteborgu (2019-2020) a do Laboratoře pro využití intenzivních laserů (LULI) při École Polytechnique v Paříži (2020-2022). Mimo svá obvyklá témata jsem zkoumal interakci laserového světla s nanočásticí nebo astrofyzikální nukleosyntézu. V roce 2022 přišla nabídka na stálou pozici od oponenta mé disertace, který byl původně z Univerzity v Pise, a který zrovna zakládal teoretickou skupinu při v současnosti nejintenzivnějším laseru světa v laboratoři Extreme Light Infrastructure – Nuclear Physics u Bukurešti. Posléze přišla podobná nabídka i pro mou ženu, takže jsem se tam i naším synem přestěhovali.
Provádím zde simulace podporující experimentální výzkum na našem zařízení. Očekáváme prolomení některých letitých rekordů v našem oboru. Je vzrušující být při tom a svými simulacemi k tomu přispívat. Mezi mé další povinnosti nyní patří psaní různých grantů pro zajištění výpočetního času na evropských superpočítačových centrech nebo pro samotné financování výzkumných projektů, nábor nových pracovníků a dozor nad výzkumem mladších kolegů.
Během své kariéry stále čerpám z vědomostí, které jsem nabral při studiu FJFI. Ověřil jsem si, že vzdělání na FJFI je plně konkurenceschopné v mezinárodním srovnání. Základní studium poskytuje širokou škálu vědomostí a dovedností ve fyzice a v matematice. Velmi také oceňuji pečlivé vedení svého školitele, konzultace byly vždy velmi přínosné a dá se říci, že mě vlastně naučil to řemeslo.
Po studiu jsem vyrazil na postdoky na Chalmersovu technickou univerzitu v Göteborgu (2019-2020) a do Laboratoře pro využití intenzivních laserů (LULI) při École Polytechnique v Paříži (2020-2022). Mimo svá obvyklá témata jsem zkoumal interakci laserového světla s nanočásticí nebo astrofyzikální nukleosyntézu. V roce 2022 přišla nabídka na stálou pozici od oponenta mé disertace, který byl původně z Univerzity v Pise, a který zrovna zakládal teoretickou skupinu při v současnosti nejintenzivnějším laseru světa v laboratoři Extreme Light Infrastructure – Nuclear Physics u Bukurešti. Posléze přišla podobná nabídka i pro mou ženu, takže jsem se tam i naším synem přestěhovali.
Provádím zde simulace podporující experimentální výzkum na našem zařízení. Očekáváme prolomení některých letitých rekordů v našem oboru. Je vzrušující být při tom a svými simulacemi k tomu přispívat. Mezi mé další povinnosti nyní patří psaní různých grantů pro zajištění výpočetního času na evropských superpočítačových centrech nebo pro samotné financování výzkumných projektů, nábor nových pracovníků a dozor nad výzkumem mladších kolegů.
Během své kariéry stále čerpám z vědomostí, které jsem nabral při studiu FJFI. Ověřil jsem si, že vzdělání na FJFI je plně konkurenceschopné v mezinárodním srovnání. Základní studium poskytuje širokou škálu vědomostí a dovedností ve fyzice a v matematice. Velmi také oceňuji pečlivé vedení svého školitele, konzultace byly vždy velmi přínosné a dá se říci, že mě vlastně naučil to řemeslo.
Ing. Jan Nikl, Ph.D.
Obor Informatická fyzika (dnešní Počítačová fyzika) byl pro mě jasnou volbou už od začátku, jelikož nabízí právě atraktivní kombinaci fyziky s numerikou a informatikou. U tohoto jsem zůstal a balancuji na pomezí všech tří oborů dodnes. Věnuji se zejména vývoji a aplikaci nových simulačních kódů pro modelování laserového plazmatu.
Již během bakalářského studia jsem docházel do Fyzikálního ústavu a v laboratoři analýzy funkčních materiálů jsem se zprvu věnoval vývoji automatizačního a měřícího softwaru pro experimenty nanášení unikátních tenkých vrstev. S osvojením si základů simulací laserového plazmatu jsem se pak postupně přesunul k tématu modelování takovéhoto nanášení s použitím pulzního laseru. Jelikož v té době také vznikalo laserové výzkumné centrum ELI (Extreme Light Infrastructure) Beamlines v Dolních Břežanech, objevila se možnost simulovat ještě intenzivnější lasery během magisterského studia a konkrétně pak stále nedokonale pochopený efekt nelokálního transportu energie. U tohoto zajímavého tématu jsem zůstal i po doktorát, ale naskytla se mi příležitost navštívit během něj na půl roku nově vznikající interdisciplinární institut CASUS (Center for Advanced Systems Understanding) v Německu, kde jsem pracoval na ještě komplexnějším, multi-škálovém popisu plazmatu. Po úspěšném dokončení doktorátu jsem se vrátil právě tam, za známými i novými kolegy a stejně tak tématy výzkumu.
Fyzikální model, ale ani numerické metody, nejsou nikdy kompletní a přesné, což mě na mé práci baví, vyvíjet stále nové věci. Ty pak i využívám v následných simulacích, které následně porovnáváme se skutečnými experimenty. Na rozdíl od nich, však vidíme plazma v detailním rozlišení v prostoru i čase a můžeme tak nahlédnout pod pokličku toho, co se během interakce s laserem po miliardtiny sekundy přesně děje. Jako postdoktorand se ale podílím na více projektech, v rámci kterých rozšiřujeme naše modely jednak směrem kinetického popisu pro pochopení mimo jiné nelokálního transportu, ale také směrem kvantových simulací pevné látky, kde nám metody strojového učení pomáhají překonat propastné rozdíly škál.
Jak si ověřuji každým dnem, znalosti nabyté na FJFI se rozhodně neztratí ani ve výzkumu na mezinárodní úrovni. Jednak jsou to samotné bohaté matematické, informatické a fyzikální základy, ale také vřelé a motivující vedení školitele k samostatné a tvůrčí činnosti, které mi byly a jsou oporou.
Již během bakalářského studia jsem docházel do Fyzikálního ústavu a v laboratoři analýzy funkčních materiálů jsem se zprvu věnoval vývoji automatizačního a měřícího softwaru pro experimenty nanášení unikátních tenkých vrstev. S osvojením si základů simulací laserového plazmatu jsem se pak postupně přesunul k tématu modelování takovéhoto nanášení s použitím pulzního laseru. Jelikož v té době také vznikalo laserové výzkumné centrum ELI (Extreme Light Infrastructure) Beamlines v Dolních Břežanech, objevila se možnost simulovat ještě intenzivnější lasery během magisterského studia a konkrétně pak stále nedokonale pochopený efekt nelokálního transportu energie. U tohoto zajímavého tématu jsem zůstal i po doktorát, ale naskytla se mi příležitost navštívit během něj na půl roku nově vznikající interdisciplinární institut CASUS (Center for Advanced Systems Understanding) v Německu, kde jsem pracoval na ještě komplexnějším, multi-škálovém popisu plazmatu. Po úspěšném dokončení doktorátu jsem se vrátil právě tam, za známými i novými kolegy a stejně tak tématy výzkumu.
Fyzikální model, ale ani numerické metody, nejsou nikdy kompletní a přesné, což mě na mé práci baví, vyvíjet stále nové věci. Ty pak i využívám v následných simulacích, které následně porovnáváme se skutečnými experimenty. Na rozdíl od nich, však vidíme plazma v detailním rozlišení v prostoru i čase a můžeme tak nahlédnout pod pokličku toho, co se během interakce s laserem po miliardtiny sekundy přesně děje. Jako postdoktorand se ale podílím na více projektech, v rámci kterých rozšiřujeme naše modely jednak směrem kinetického popisu pro pochopení mimo jiné nelokálního transportu, ale také směrem kvantových simulací pevné látky, kde nám metody strojového učení pomáhají překonat propastné rozdíly škál.
Jak si ověřuji každým dnem, znalosti nabyté na FJFI se rozhodně neztratí ani ve výzkumu na mezinárodní úrovni. Jednak jsou to samotné bohaté matematické, informatické a fyzikální základy, ale také vřelé a motivující vedení školitele k samostatné a tvůrčí činnosti, které mi byly a jsou oporou.
Ing. Jan Velechovský, Ph.D.
Během prvních let studia na FJFI jsem získal solidní znalosti matematiky a fyziky, které jsem dále využil při studiu
numerických metod pro hydrodynamiku na zaměření Informatická (dnešní Počítačová) fyzika. Na týdenním intenzivním kurzu modelování proudění v řekách v Milánu jsem se seznámil s jednou z aplikací těchto metod. Hlavní aplikací pro mě však bylo simulování interakce výkonných laserů s terčíky ve spolupráci s pracovištěm PALS Akademie věd ČR. Tyto simulace jsou klíčové pro pochopení fyzikálních dějů uvnitř těchto terčíků a tím slouží k jejich optimalizaci. Podobné, avšak mnohem komplikovanější terčíky, se používají ke studiu inerciálního udržení s možnou aplikací na budoucí produkci elektrické energie. Nedávný průlom, při kterém bylo dosaženo zažehnutí termonukleární fúze v jednom z těchto terčíků v Lawrence Livermore National Laboratory, by nebyl dosažen bez pomoci hydrodynamických simulací.
Studium na katedře fyzikální elektroniky FJFI mi otevřelo dveře do světa. Vědecké kontakty jejích pracovníků mi umožnily na počátku doktorského studia vycestovat na tříměsíční stáž do Los Alamos National Laboratory. Krajina Amerického jihozápadu mě okamžitě učarovala. Díky získání stipendia Francouzského velvyslanectví na doktorát pod dvojím vedením jsem polovinu doktorského studia trávil v Bordeaux, kde jsem získával další cenné zkušenosti a rozšiřoval své profesní kontakty. Po obhajobě mé dizertační práce jsem se vrátil do USA, nejdříve jako „postdoc“, a v roce 2017 jsem se stal řadovým zaměstnancem Los Alamos National Laboratory. Pokračuji zde ve výzkumu a aplikaci numerických metod pro hydrodynamiku.
Rád vzpomínám na léta strávená na katedře fyzikální elektroniky FJFI ČVUT v Praze. Vedle špičkového vzdělaní jsem zde našel i řadu životních přátel. Pečlivé vedení mého školitele a široké možnosti mezinárodní spolupráce mi poskytly nenahraditelné zázemí pro moji budoucí vědeckou kariéru.
Studium na katedře fyzikální elektroniky FJFI mi otevřelo dveře do světa. Vědecké kontakty jejích pracovníků mi umožnily na počátku doktorského studia vycestovat na tříměsíční stáž do Los Alamos National Laboratory. Krajina Amerického jihozápadu mě okamžitě učarovala. Díky získání stipendia Francouzského velvyslanectví na doktorát pod dvojím vedením jsem polovinu doktorského studia trávil v Bordeaux, kde jsem získával další cenné zkušenosti a rozšiřoval své profesní kontakty. Po obhajobě mé dizertační práce jsem se vrátil do USA, nejdříve jako „postdoc“, a v roce 2017 jsem se stal řadovým zaměstnancem Los Alamos National Laboratory. Pokračuji zde ve výzkumu a aplikaci numerických metod pro hydrodynamiku.
Rád vzpomínám na léta strávená na katedře fyzikální elektroniky FJFI ČVUT v Praze. Vedle špičkového vzdělaní jsem zde našel i řadu životních přátel. Pečlivé vedení mého školitele a široké možnosti mezinárodní spolupráce mi poskytly nenahraditelné zázemí pro moji budoucí vědeckou kariéru.